Poražený

Je noc. Dávno tomu, co slunce skrylo svou tvář a pohasla naděje našeho lidu. Slyším beansí, jak protkává svůj zpěv s kvílením větru a sténáním umírajících. Žádá ještě další životy? Copak jsme neprolili dost své krve? Nebo je ta výzva pouze pro mě? Jen já slyším její mrazivé proroctví.

Marná byla naše snaha; marná lest, se kterou Ambiorix roztrhal lehkověrné římské legionáře; marná rána, kterou jsem uštědřil cizákům u Gergovie; marná ochota, se kterou mi Vercass přispěchal na pomoc. Bohové nás opustili, zatratili k porážce. Proč?

Toutatisi, copak jsi nad námi nedržel ochrannou ruku v každé nesnázi? Copak jsi nám neřekl sám, prostřednictvím svých druidů, abychom odvrhli dobyvatele? Čím jsme si zasloužili tvé mlčení?

Taranisi, kde byly tvé blesky, abys vehnal strach a zmatek do nepřátelských řad? Včerejší noci jsme toho byli zapotřebí! Proč jsi neposílil paže odvážných arvernských šiků? Čím jsme si zasloužili tvou nečinnost?

Claeddansir, kamenná tanečnice, ochránkyně této tvrze, nač schováváš se ve své podzemní slůji? Bojíš se snad těch, kteří svými zákopy a palisádami przní povrch tvého sídla? Čím jsme si zasloužili tvou lhostejnost?

Viděl jsem včera římského náčelníka. Plamen mu šlehal z očí a burácení skal a mraků byla jako šepot proti jeho příkazům. Když zdatnost naších bojovníků předčila protivníkovu, přilétl s temnou zlostí boha. Kamkoliv přišel, srdce cizáků zabušila novou silou a směle nás zatlačili zpět. Nebýt jeho nadpozemských schopností a všudypřítomnosti té proklaté germánské jízdy, přece bychom zvítězili!

Ale není možné zvrátit průběh toho, co již se stalo a čas odnesl do výšin hvězd. Slíbil jsem výhru, sklidil jsem spoušť. Zde, u Alésie, jsem selhal. Já, vůdce všech Galů, náčelník Arvernů, Vercigentorix.

Jediná věc mě těší a chlácholí mou zdrcenou hrdost - že mi bylo povoleno vydat se do spárů nepřítele. Má krev snad nasytí chamtivost římských vlků a oni se zachovají smířlivě ke galským válečníkům, jejichž důvěru jsem tak hořce zklamal.

Beansí utichla. Zahnala ji zlatá tvář vycházejícího slunce. Je čas. Bohové, opatrujte mou duši.

Napsáno: březen 2008. Drobná revize: 6. 12. 2017. Foto: hellojardo.